Patrik M.
Jsem velmi rád, že se tenhle projekt uskutečnil, protože jsem vůbec nevěděl, že tu žila nějaká rodina Skuteckých. Dozvěděl jsem se plno věcí, např. že měli svoji vlastní sodovkárnu. Každý všední den okolo toho domu chodím a vůbec jsem nevěděl, že v tomhle domě právě bydleli. Nejen že jsem se dozvěděl něco o rodině Skuteckých, ale i něco o židech. Tento národ mě velmi zaujal. Je to velmi významný národ.
Když si vybavím, co tehdy bylo za dobu, tak to musel být fakt hodně velký nápor na lidi. Holocaust vzal hodně životů, blízkých lidí, plno krásných vzpomínek, které se přeměnily na ty špatné. Lidi, kteří v té době přežili a bojovali do posledního dechu, mají můj obdiv a jsem velmi rád, že žijeme teď v klidu a pohodě.
Zaujalo mě vyprávění pana Slonka. Bylo velmi zajímavé poslouchat takového člověka z té doby, kdy tu žila rodina Skuteckých.
Vždy, když jdu na autobus a procházím kolem domu, kde žila rodina Skuteckých, tak se mi hnedka vybaví, co jsme říkali ve škole.
Daniel K.
Abych to uvedl na pravou míru, tak mně se to líbilo. Dozvěděl jsem se dost věcí, vždy jsem si myslel, že v Novém Městě na Moravě je jen jedna rodina, a to Bradyových, ale pak sem přišel pan Růžička a ten nám vyprávěl o rodině Skuteckých. Já jsem pátral po fotkách, které byly dřív v hlavním vchodu do školy, tak jsem šel za paní ředitelkou a ptal jsem se na ty fotky a ona mě poslala za panem školníkem. S tím jsem šel na půdu a tam byly ty fotky. Pak jsme pátrali po panu Slonkovi, to se nám podařilo. Pan Slonek přišel na dvě hodiny do školy a dozvěděl jsem se dost nových věcí, to povídání bylo dobrý.
Pro mě holocaust vyvolává strach, protože kdybych v té době žil, tak by mě to čekalo taky. Je mi jich líto.
Paní učitelka Marie Klimešová a pan Růžička nám nabídli, že si půjdeme sednout do domu s číslem popisným 4. Dřív jsem si myslel, že to je jen normální vinotéka, ale pak jsme začali dělat projekt Skuteckých a dozvěděl jsem se, že je to jejich dům. Pan Růžička má kamaráda, který je synovec Rudolfa, Karla a Filipa Skuteckých a měl tu být taky, ale měl covid-19, takže nemohl dojít, takže mě to docela mrzelo, protože on o tom bude vědět dost, když s nimi byl příbuznej. Takže doufám, že někdy dojede za námi do školy a řekne nám o tom víc.
Petr H.
Zezačátku se mi tento projekt jevil spíš jako náhrada za hodiny a užíval jsem si ho jen díky tomu, že jsme se neučili, ale po nějaké době jsem se k tomuto projektu více naklonil a začal jsem chápat jeho podstatu a dozvěděl jsem se dost užitečných informací. Například: dům, který stojí na náměstí a není nějak moc výrazný, tak měl na začátku 2. světové války majitele, kteří se jmenovali Skutečtí. Tuto rodinu jsme zkoumali nějakou tu dobu a myslím, že jsme našli to, co jsme na počátku najít chtěli, a hodiny, které jsme tomuto projektu obětovali, rozhodně nepřišly nazmar.
Toto byl můj osobní názor na projekt a ještě bych chtěl napsat něco o holocaustu, protože tato rodina s holocaustem rozhodně souvisí a bavili jsme se o něm také dost. Než začnu o holocaustu, což je vlastně systematické vraždění židů, tak bych chtěl říct, že lidi, kteří prošli 2. světovou válkou, tím budou do konce života poznamenáni a rozhodně by se nemělo nic jako 2. světová válka opakovat. A teď už k holocaustu – jediná věc, kterou jsem se o holocaustu dozvěděl, bylo to, že to byl nejefektivnější a nejjednodušší způsob, jak se zbavit židů a osob, které určitému člověku nesedli. Při projektu se často kladla otázka: „Proč se proti tomu nikdo nepostavil?“ Odpověď je taková – spoustu lidí se snažilo zachraňovat, ale byl to čin, který kdyby byl prozrazen, tak jeho celá rodina i on by byli zbaveni života. Jeden z nich byl Schindler, o kterém byl natočen zajímavý film Schindlerův seznam.
Jinak jsem si tento projekt užil a doufám, že se s takovým projektem ještě někdy setkám.
Šárka T.
Dle mého názoru byl tenhle projekt skvělý nápad. Tady ve Městě je známá jen rodina Brady a je skvělé, že je můžeme zviditelnit. Měli sodovkárnu, která stála na našem náměstí. Kolem toho domu často chodím a teď je nově opravený a je tam kavárna/vinárna u Skuteckých. Dohledali jsme poměrně dost informací. Třeba smrt Mořice, že vlastně hned, jak přijel do tábora, tak se vrhl do drátů, který byly nabitý elektřinou. Snažili jsme se zapojit všichni, udělali jsme si tabuli a shromáždili rodokmen, fotky a další informace. Měli jsme posezení s panem Slonkem, který nám pár věcí přiblížil. Hodně ohledně fotek pomohl pan školník Martin Drápalík, který se zajímá o historii našeho města.
Jan K. a Patrik P.
Nevěděl jsem, že dům, okolo kterého chodím každý den, má tak bohatou historii a rodina, která tam žila, měla tak smutný a zajímavý příběh. Také jsem nevěděl, že v tomto domě byla sodovkárna, dokonce jsme našli láhev od jejich sody na aukru. Dnes už každý ví, že ten dům má něco s rodinou Skuteckých, protože tam je vinotéka a bufet čestně pojmenován po nich „U Skuteckých“. Také nás navštívil občan Nového Města na Moravě pan Slonek, který nám upřesnil všechny informace a také dobu, ve které žila rodina Skuteckých. Také nám řekl, že jeho příbuzný umožnil jednomu ze synů, aby utekl, ale ten syn řekl, že nebude opouštět rodinu. Pan Slonek nám prozradil, jak balil holky na texasky, protože v té době to jen tak někdo neměl, ale on měl štěstí, že měl sestřenici v USA, která mu posílala dolary. Ze začátku mě tento projekt přišel jako ulití z dějepisu, ale pak mě toto téma začalo zajímat a dozvěděl jsem se spoustu informací. Pan Růžička nám krásně představil rodinu Skuteckých a mluvil i o holocaustu. Bohužel tam rodina umřela. Chtěl bych mu poděkovat, že jsem se dozvěděl spoustu informací.
Eliška J.
Tento projekt byl skvělý nápad. Vůbec jsem nevěděla, že v Novém Městě byla nějaká rodina Skuteckých a že kolem jejich domu chodím skoro každý den. Cesta k informacím byla velmi zajímavá. Dozvěděla jsem se spoustu informací, který by měl každý člověk v Novém Městě znát, například co se jim v životě přihodilo.
Izabela H.
Ve Městě jsem znala rodinu Bradyových, tu, která zahynula v koncentračním táboře, ale o Skuteckých jsem se dozvěděla díky tomuhle projektu. Tahle rodina tady podnikala, měla svůj vlastní pivovar. Hledali jsme si o nich co nejvíc informací z knih, z internetu, dokonce spolužák Dan s panem školníkem našli jejich rodinnou fotku na půdě. Tenhle projekt mi dal jiný pohled na židy. Nejznámější a nejbližší náboženství je pro mě křesťanství. Zjistila jsem, že židé jsou přátelští lidé. Mají zajímavou minulost. Navštívil nás i pan Slonek, který nám o tom řekl více. Rodina na náměstí měla i dům, který pronajímali.
Holocaust pro mě znamená velký hřích, zabili milióny lidí za nic. Nikdo si takovou bolest nezaslouží a nikdo z nás by ani nechtěl. Nedokážeme si představit, jaké peklo to bylo. Hnus.
Nikola M.
Mě zaujalo, jak nás navštívil pan Slonek a povídal o svém životě. Jak si vzpomněl na svůj dětský život. Povídal to hodně do detailu a povídal i hodně mimo téma, ale to nevadilo, protože jsme se dozvěděli více o té době, kdy žil. Jak na sebe přišli, že to nebyla náhoda. Jak se navštěvovali a že má krabici plnou fotek s Martou. Nebo jak měl kamna v pokoji a teďka se rekonstruují a chtěli, aby se vrátila zpátky. Nebo pak chodil do školy do Nového Města na Moravě a potom se myslím někam přeřadil. A jak Marta v Izraeli posílala dolary, aby si mohl koupit v tuzexu kalhoty „texasky“. Dozvěděli jsme se více o rodině Skuteckých, o kterých jsem já nevěděla. Zjistili jsme příbuzné se Skuteckými, např. že Skutečtí jsou příbuzní s Feinovými nebo i z daleka s paní M. Neumannovou, která jako jediná přežila holocaust, ale během pobytu v koncentračním táboře porodila dceru Danielku, ale ta bohužel umřela. Potom měla ještě syna Daniela. Daniel Kosta po válce získal dům po Skuteckých, ale prodal ho a teďka je tam nejspíše asi vinárna nebo kavárna. Skutečtí vlastnili i sodovkárnu. Měla by v domě být i studna. Dům je veden do takového šneka nahoře i v patře. Našli jsme i lahve, ve kterých to prodávali.
Holocaust byl taková „organizace“, která zakazovala židům „volný pohyb“. Museli nosit Davidovu hvězdu, aby se poznalo, že to je žid. Bohužel Hitler měl na ně zálusk a chtěl se jich zbavit, tak zřídil koncentrační tábory. Přednost v koncentračních táborech měli ti, kteří měli oba rodiče židy, ti šli rovnou a postupně docházelo na ostatní, kteří neutekli do Izraele. Izrael byl zabrán převážně pro židy jako „útočiště“, aby tam našli ochranu. Někteří židé přežili, i když zůstali v ČR.
Matyáš P.
Mně se líbilo, že skoro každý den kolem domu Skuteckých chodím a nevěděl jsem, že má takový osud. Dřív tam byla vinotéka a nevěděl jsem, že tam byla sodovkárna. Líbilo se mi, že pan Slonek mluvil o texaskách a taky o tom, že našel kufřík s fotkami rodiny Skuteckých.
Holocaust lidem vzal peníze, majetek i život. Změnil hodně lidem jejich osud. Některým se podařilo zachránit své sourozence nebo známé. Holocaust byl jeden z nejhorších okamžiků světa.
Holocaust to jsou tábory, ve kterých se vyvražďovali lidi.
Ondřej K.
Líbila se mi písnička „rabi Nachman“ a když pan Slonek vyprávěl, protože o tom hodně ví a je lepší, když to vypráví někdo, kdo to zažil, a taky se mi líbila čepička kipa, protože jsme si s ní užili srandu a klidně bych si ji vzal domů.
Na holocaustu se mi nic nelíbilo, protože bylo odporný, jak tam ti lidi žili a co si protrpěli.
Michaela M.
Líbilo se mi celkově pátrání po škole a hledání nových informací. Taktéž se mi líbil příběh pana Slonka o tom, jaký měl vztah k rodině Skuteckých. Taky se mi líbilo, jak jsme si tu pouštěli židovskou hudbu.
Jan H.
Líbila se mi písnička, ještě ten čepeček, který jsem si vyrobil doma. Zjistil jsem, že historie vinotéky sahá až do historie Skuteckých. Nejvíc smutný pro mě bylo zničení Lidic.
Václav P.
Zaujalo mě vše. Zaujal mě jejich rodokmen a život. Povídání s panem Slonkem, sodovkárna, písnička „rabi Nachman“, čepice kipa a texasky a obchod tuzex.
David R.
Líbilo se mi, jak tady pan Slonek vyprávěl s těma texaskama a jak tady pan Růžička donesl kipu a ještě se mi líbila písnička „rabi Nachman“.
Holocaust bylo to nejhorší, co mohlo lidstvo potkat. Ten, kterej to založil, byl pěknej zločinec. Je mi líto těch lidí.
Veronika Ch.
Na projektu se mi líbilo, že jsem se dozvěděla něco víc o historii Nového Města na Moravě, přesněji o jedné ze dvou židovských rodin, co zde žily. Podílela jsem se na projektu děláním rodokmenu Skuteckých.